10/06/2013

:je to fajn:


Je sice divné slyšet ode mně, že mám dobrou náladu, ale je to zase tady. 

Včera jsem byla poprvé na nové brigádě. Jediné mínus je, že jsem si šla v pátek lehnout už v deset, abych byla na sobotu vyspaná. Vstávání v pět totiž není jen tak (aspoň pro mně). Na Bílou to je jen hoďka autem, takže pohodys. Hotel je pěkný a navíc bylo teplo, co víc si přát. Bylo mi řečeno, že budu mýt okna (původně jsem měla dělat něco jiného), takžee.. první zkušenost s mytím oken, paráda (smích). Bylo nás tam šest holek (teda, krom mně jedna dvacítka a pak +- čtyřicátnice). 

Tak jsem se teda vrhla do mytí oken, některými jsem musela přejít na druhou stranu (na lešení a nebo na střechu), abych je mohla umýt i z druhé strany, tak jsem tam běhala, já.. ta co má strach z výšky. A zrovna v jedné takové situaci, kdy jsem byla na střeše vešel do pokoje jeden dvacetipětiletý slovák, přišel k oknu a říká "ty jsi ta Dankova sestra, že?" (Dan - brácha), tak jsem řekla, že jo. Pak odešel, po minutě se vrátil a zeptal se mně kolik mi je a jestli se mi tam líbí. Často jsem myla okna a když se ozvalo "áá, Terezka", tak jsem se už chytala za hlavu a se smíchem čekala s čím zas přijde. Jednou se stalo, že jsem myla okno v jedné z koupelen, slyšela jsem hlasy, otočila se a uviděla ve dveřích a v chodbě stát pět lidí, mezi nimi nečekaně i onen slovák a malíři. Stavbyvedoucí (taková dvoumetrová hora) šel zrovna na obhlídku a všiml si, že tam jen tak stojí a sledují, jak myju okno (doteď se tomu směju), tak to tam rozpustil a upozornil mně na něho, že to je "místní chlípník". Zjistila jsem, že neumím slovensky, protože jsem jim často nerozuměla (spíš z důvodu, že mluví moc rychle). 

Byla jsem v "týmu" s paní, která vypadala jako Richard Genzer, ale v ženské podobě. Měla možná už po 40, ale co slovo to perla, doháněla mně k slzám, nedokázala jsem se udržet od smíchu. Byla boží. Když si dávaly holky pauzu na kouření, tak jsem šla s nimi, i přesto že nekouřím, protože se tam vždycky rozjel takový debatní kroužek, že kdyby nás někdo viděl, tak nezachápe. Měly jsme práci do šesti, ale už o půl čtvrté jsme měly všechno hotové, tak jsme si pak sedly na balkón a kecaly. Po chvíli nám došlo, že se nám ztratila paní Eva (nejstarší z nás), která řekla, že jde ven, ale uběhla hodina a ona nikde, tak jsme se ji vydaly jakože hledat, sešly jsme o patro dolů, kde probíhají ještě práce a na schodech jsme potkaly zase Peťu (onoho slováka), který šel shodou okolností za námi, jenže se pak zastavil, zeptal se mně kde jdu a než jsem se nadála, tak jsem byla ve třetím patře s Geňou v ženské podobě a jednou skvělou blondýnkou, protože Géňa chtěla vidět třetí patro, které je už téměř hotové (jenže zamčené), tak nás tam skladník dovedl, otevřel nám a udělal menší exkurzi. Nakonec jsme končily v pět a když jsem si šla pro věci, potkala jsem Peťu, který nejdřív řekl "ty už iděš?" (nebo něco v tom stylu, neumím slovensky), tak jsem přikývla a když jsem už procházela dveřmi, tak jsem jen slyšela "jo a Terezko.." mezitím jsem se otočila, abych si vyslechla, co mi chce říct a on dodal "tak večer" a já se nezmohla na víc než smích, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem mu vůbec dobře rozuměla (smích). Ale šel se mnou brácha a ten mi potvrdil to, co řekl a dodal, že mu říkal, že jsem mu prý slíbila, že se s ním půjdu projít, haha. No to s ním dořeším ještě příští týden. A nebo spíš ne, na plánu dne bude zůstat inkognito.


Sice to je text o ničem, ale chci mít vzpomínku, takže to nemusíte ani číst.
 Dává to logiku psát to na konec článku, já vím. Ale má to duši, tak bacha.



Žádné komentáře:

Okomentovat