10/21/2013

:víkendový život:


Takže, jsem tu zas, nemohu Vás přeci zklamat. 

Týden co týden se s vámi dělím o mé zážitky z brigády a ani tentokrát tomu nebude jinak. Už si začínám pomalu uvědomovat, že to není jen o té srandě a že tam musím i něco dělat. Víc než já si to uvědomují mé svaly, které mi to dávají o sobotních večerech v teple domova po práci pěkně sežrat. Ale brigáda taky není nekonečná a čas na Bílé se mi krátí (achjo), takže si to opravdu vyloženě užívám. Nevím, vy nejspíš neznáte pocit, že si uklízení užíváte, ale ono to fakt jde (kruté, co?). Kdyby mi někdo ještě před měsícem řekl, že toto vyjde z mých úst, tak ho nejspíš pošlu na průplach, jenže je to tady v plné kráse a už i Teře došlo, že každá aktivita se dá nějak přežít, když k tomu máte vhodné okolnosti (tři Hanky ze Slovenska a  kolem čtyřiceti Slováků, kteří se vám průběžně starají o zábavu). Jo, to bohatě stačí. Přítomnost mezi chlapy mi nikdy nevadila, a to vůbec. Jenže to už všichni vědí.

Napadlo mně, že si to tam trochu nafotím, když už tam jsem, abych měla i nějakou tu vizuální vzpomínku. 


Jsou to jen takové úryvky ze dne. První fotka je z polední pauzy (11-12h), zjistila jsem, že je nad hotelem v lese lanové centrum a jako pravý rebel jsem si tam šla jen tak a neplatila za vstup. Měli tam úžasnou houpací síť, takže jsem si tam lehla (nebyla možnost nevyzkoušet ji, to prostě nepřipadalo v úvahu). 

Na druhé fotce můžete vidět dvě paní v červeném a jednu v modrém (všechny to jsou Hanky a všechny mluví Slovensky). Zároveň tam jsou ty nejhorší okna na mytí ever, které jsme společnými silami umyly. Hádejte, kdo je myl úplně nahoře. No kdo asi, já přeci. Nejmenší Hanka (klame vzrůstem, je to největší vtělený ďábel s humorem, který zabíjí) řekla, že jsem ještě mladá, že se mi ve výškách netočí v hlavě, takže ty okna na hoře budu mýt já. Nakonec jsme zjistily, že se všechny bojíme výšek, akorát ony na rozdíl ode mně mají už své problémy se zdravím, takže jsem se sama nabídla, že to prostě udělám. Takže jsem si tam chodila na štaflích a myla okna.

A třetí fotka je ze štaflí (výhled na restauraci a v dálce na Hanku nejmladší). Třetí Hanka byla nejstarší a také nejvyšší, kdyby to někoho zajímalo. 

A teď k sobotním zážitkům. Víkend co víkend se střídají dva stavbyvedoucí, takže tam teď byl dvoumetrový Dalibor, ze kterého máš prostě respekt, ale kontrolovat chodil jen zřídka, skoro vůbec. Jenže, mám ho radši než Janu, která je snad o hlavu menší než já, chodí často a buzeruje Peťu, když si za mnou přijde pokecat (smích), takže to je snad jasné (smích na druhou). Oba jsou sice pod tátou, ale stejně si musím dávat bacha, abych nám nekazila jméno, které tam máme překvapivě až moc dobré (brácha nasadil za vysoko laťku). 

Ale jak už jsem zmínila, fajně jsem si pokecala s Péťou. Ten si totiž všiml, že myju v protější místnosti okna, tak za mnou přišel. Po chvíli šel kolem jeho kámoš a řekl "A ty tu čo. Zas sa tu zajebává s babami, to snad není možné", tak jsme se zasmáli a po chvíli nás opustil. Nejmenší Hanka ale pustila na mobilu vypalovačky (všichni ví, jak je zbožňuju), zvlášť ty slovenské, to jsou teprve pecky. Takže jsme si tam stály v oknech a tančily (opravdu, věř nebo ne, ale tohle se dělo). Pak jsem se otočila a za mnou stál investor (jeden z mnoha), což byl menší fail, ale díkybohu to byl Slovák a chápal, co cítím (smích, ale teď už vážně). Pak jsme zamířily do sklepa, kde si nejmladší generace Slováků pouštěla jinačí hity (dubstep a takové to odvětví, ve kterém se už  moc neorientuju) a když mé oči uzřely, jak to tam nejmenší Hanka začala rozjíždět ve stylu, až jsem si myslela, že ji chytá záchvat, tak mi začaly téct z očí slzy. Pak obviňovala každého kdo prošel z toho, že nám vzal lopatu, takže jsme tam způsobily menší rozruch, protože se všichni smáli až to přilákalo skladníka (starší pán, který si vždycky rád popovídá), takže cajk. 

Celkem masivně dlouhý článek, co... no, tak se jde pokračovat.

Sobota se opravdu protáhla, nejmladší Hanku bolela noha, protože si už 14krát zlomila kotník a naposled zrovna nedávno, takže ji to napuchlo. Nejstarší a zároveň nejvyšší Hance je už dobrých 56 a je to kliďas, takže měla co dělat, aby to s námi vydržela, díky ní nás chlapci chtěli povozit v "točkách", neboli kolečkách (nebo jak se tomu nadává), ale nechtěla jsem, aby kvůli nám měli průser, takže jsme to odložili na příště. Nejmladší Hanku bolelo za krkem a mně bolela prdel ze štaflí, takže jsme se pojmenovali "domov důchodců imos úklid" a pustili se zpátky do práce. Pak přišel nějaký chlap, který si zapisoval něco do listů a fotil si každý pokoj a my takové modelky v oknech, to prostě chceš. Už teď mi baby chybí, ale přijde zas Sobota a budu tam zas. A to je sakra dobrý pocit. Nejmenší Hanka totiž dneska měla odkošťovat celé prase (si v jejím případě nedokážu představit), což mně celkem pobavilo. 

Ještě jsem se nepochlubila tím, jak mi říkají. Hanky mi říkají buď Terezka nebo dcera moje/děcko moje. Slováci mi říkají Terezka a Dalibor Lyskovna

Jestli jste to přečetli až sem, tak máte sakra výdrž. S tím musím něco udělat. Ale jinak rešpekt. 

Dneska se ve škole objevila Nigga. Šla jsem si zaplatit exkurzi do Pobaltí a Ruska, vrátím se se slovy "Nigga, uhni", protože stála mezi mnou a batohem. Po pár sekundách "do prdele, Nigga, ty jsi ve škole!". Ale stejně ji po dnešku čeká odvykačka ve stylu: mydlanum vodum pysk vydřič, tři pułki a průplach. Jestli to nepomůže, tak se do toho zapojím i já. A to se pak budou dít věci. (Pochopili pravděpodobně jen ti, co s námi šli po škole směrem ke Slovanu, takže z přítomných asi jen Nigga :-D). 

A tady ji máme. Fotky jsou sice někdy ze začátku října, ale to nevadí. ;-)
Náš Niggík je totiž strašně nadšený, když ho fotím. Zvlášť při tom, když vynakládá veškeré úsilí k učení a čte si nějakou z knih, jejichž názvy mně samy o sobě vždycky pobaví. 



Zítra jsme měli mít na devátou, jenže nám tam dali ájinu. Tím pádem nemám ve čtvrtek na sedmou, zvolejme 3x hurá. Jestli přežiju středu, tak si tleskám, protože toho je celkem dost. No nic, já jdu dopit šampus, dám si vanu, možná se zavřu do sauny a pak pokud zbude čas, tak se podívám i na protokol do chemy, jenže si nejsem jistá, jestli už táta dokoupil barvu do tiskárny, takže se na to nejspíš vykašlu, protože to je velmi nepravděpodobné a dělala bych to zbytečně. Strávila jsem nad tímhle článkem hodinu, takže si zasloužím chvíli odpočinku. Dneska není mamka doma (jela někde do hotelu na školení a beztak si teď vysedává s holkama v nějaké vířivce s vínkem, jak ji znám, achjo). Ale je doma až podezřele klid, to se mi nelíbí. :-D

Pro dnešek vše, tak se mějte, však to znáte. :-)




Žádné komentáře:

Okomentovat