11/03/2013

yep yep


To je tak, když zas máte dobrou náladu, což je zrovna v neděli v podvečer celkem vzácná věc. Absolutně významný víkend, řekla bych. Čím jen začít, hmm.

Tak třeba pátek, ten byl taky super. Ve škole jsem dostala dvakrát za jedna ze špániny (so hardcore) a celkově se den vydařil, co se týče školy, takže parádička. Jen tak mezi námi, ve středu byly prázdniny a s Moňou jsme se asi během minuty domluvily, že půjdem ven místo doučka z chemy, protože mi jely špatně busy, takže bych přišla na hodinu pozdě a to já pak nejsem schopná do té třídy vejít, fakt ne. Tak jsme šly do knihovny odevzdat asi šest knih, jenže středa... to víte, zavřeno. Tak jsme se šly obšťastnit do Rossmanu a každá z nás se postarala o takové menší odlehčení peněženky. Ale to, co chci říct, je to, že jsme pak čekaly na bus a přišla k nám skupinka lidí s prosbou, jestli s námi mohou udělat rozhovor na kameru, tak proč né, že. Moňa v brýlích, v kabátku, vedle sebe šest knih a pak já, obě jsme nahodily takový ten hodně vzdělaný pohled, nakonec nám dali bonbón, pozvánku a čau v pátek (dobrovolně, ovšem). Jenže v pátek do toho Monice vlezly plány, takže jsem si odpoledne lehla se sluchátky, že si odpočinu, prostě chill. A ve čtvrt na pět mi píše Nigga, jestli tam jdu. Měla jsem tehdy necelou tři čtvrtě hodinu na sprchu, vyfénovaní a vyžehlení vlasů, nalíčení a oblečení se, takže jsem běžela do sprchy bez toho, aniž bych věděla, jestli tam jde, protože po té otázce jsem z 90% věděla, že tam má v plánu jít, pokud půjdu. A já jdu vždycky, že ano. Tak jsem to stihla za 28 minut prosím, všechno. Odteď se mi klaňte. Šly jsme na určené místo (na pozvánce jen adresa) přes celé město a navíc pěšky, takže smířenost s tím, že to nestihneme byla na místě, jenže my tam přišly dokonce s pár minutovým předstihem, to chce pochvalu. Jenže co, hledaly jsme a nic, protože nikdo neví, kde to je. Tak jsem navrhla jít na pizzu, protože ta rychlá akce s přípravou a celá cesta do města přece nebyla jen tak, tak jsme teda šly, snědly si pizzu, vypily jahodový džusík a prošly se na zastávku. 

Vidím, že tenhle článek bude zas na dlouho, achjo. (hehehe)

Sobota byla překvapivě pracovní, minulý týden měl být poslední, ale nakonec mi táta v pátek zavolal, že ať se moc nevybuřuju, že zítra vstávám v pět na brigádu. Když to říkal tatínek, tak teda fajn. V sobotu se mi vstávalo hůř, než před týdnem po bažantce, to bylo fakt divný. V práci jsem byla jen s nejmladší z Hanek a společně s ní, Kubou (19) a Patrikem (21) jsme lezli po lešení a umývali okna. Hanka měla naprosto neuvěřitelný strach z výšek, že vylezla na "první patro" lešení, sedla si a řekla, že jde dolů, takže ji musel vystřídat Kuba s Patrikem, takže byla sranda. No a já lezla úplně nejvýš. Opět, nejmladší a co nejvýš, jak naschvál. Tak jsem si tam hupsala v pětimetrové výšce na lešení, které bylo pevné jak skála, tomu prostě nejde nevěřit. Ale z dálky sledovat nějaké cigány, jak táhnou 30m kabel po cestě je fakt sranda, netuším co dělali, ale jeden se smál tak, jakoby někdo startoval starou stodvacatku. To nás pak rozesmálo a následovalo zemětřesení na lešení. Pak přišel i Péťa (nečekaný jak sníh o Vánocích) a hrál uraženého, protože jsem ho nepozdravila, což ho přešlo po tom, co si se mnou začal povídat jeho kámoš. Taková hérečka, ale opravdu. 

Sakra, teď jsem se místo dopisování článku dívala asi deset minut na video a psala tvít, je to se mnou marný, to víte. Zítra je škola a Terezka potřebuje program na večer. Když už o tom mluvím, třinečáci, podívejte se na tohle

Dneska jsem byla u babči s rodinkou na obědě. Jede s dědou na půl roku za Dalim (můj strejda) do San Francisca, takže žádný sobotní "nečekaný" návštěvy. To je fakt hustý. 

Kdybych měla tyhle posty o víkendu nazvat tak, jak bych je upřímně nazvala, tak bych je zařadila do rubriky sobotní hovna. Je to moc odvážný, já vím. Proto je tak nenazvu a ani nezařadím, nejsem přeci blbá. Achjo, raději tenhle odstavec ignorujte. Dívala jsem se teď na moc videí s Ivou Pazderkovou. A nebo radši ne, já nevím. (smích? nepřejde)

Tak si užívejte asi poslední tři hodiny víkendu a smažte se při zítřejším učení, mně čeká místo učení nacvičování se sborkem na akademii, na kterou možná ani nepůjdu, to je hustý. A takhle se lidi zabíjí čas. Buďte blond a čtěte, to vás zachrání. 













2 komentáře:

  1. :D:D Pátek jsem nemocná proležela v posteli, sobota chystání, večer kalba, neděle zase to, co v pátek, ale bez nemoci. :'DD

    Za 28 min se nachystat s tolika činnostmi bych asi nezvládla, proto se klaním. :D:D
    A na to, že zase takovou hrůzu z výšek nemám, na to lešení by mě asi nikdo nedostal, takže klobouk dolů.
    A sobotní hovna :D:D to opravdu nejsou.

    OdpovědětVymazat
  2. Ooo, děkuji za tak lahodný komentář. :D
    Skype mám ... tyjo, ale já se vždycky stydím a absolutně nevím, co v takovou chvíli říkat :'D ...
    Přezdívka: Verusak311 (debilní přezdívka z dom tehjdejších, já vím) :D
    Klidně si mě tam přidej :) Ale předem upozorňuji, že jsem věčně zaneprázdněná a dnes se hovor neuskuteční, ale pak se můžem domluvit :)

    PS: Nejede mi webka :'D Při přeinstalování windowsu mi ji tam nějak nedali :'D

    OdpovědětVymazat