12/25/2013

Secrets

      
Hlavní důvod, proč jsem se pustila do dnešního takřka random článku, je to, že jsem se s vámi chtěla podělit o jednu slečnu, která mně inspiruje svým charakterem a osobností, aniž by o tom věděla. To, o čem píše/točí nemá nic společného s tím, jaký to má na mně dopad, a já jsem ji za to strašně vděčná. Možná ji někteří znáte, ale i přesto ji raději představím. 


Její jméno je Lucie Dejmková, je autorkou blogu getthelouk.com, možná víte, že točí zároveň videa na youtube a zaměřuje se na líčení a make-up (což vyloženě nemám v oblibě). Podle mně je nejen v České republice, ale i v zahraničí maximálně přeplněno slečnami, které si myslí, jak to s tím umí a jaké jsou objevitelky, a přitom jen opakují věci, rady a postupy po svých vzorech. Jsou sice i vyjímky, ale mluvím jen o lidech, které se snažím pravidelně sledovat. Lucka je ale jiná, ke všemu má svůj příběh, říká věci na rovinu a je (na české scéně) jediná, kterou sleduju a zároveň neodsuzuju (což normálně dělávám, co se týče těchhle líčících bohyní). Tahle škála mně nijak netáhne, videa o líčení jsem jedním okem sledovala možná tak ve třinácti, ale nikdy jsem jimi nežila. Naopak, čím jsem byla starší, tím se moje nastavení stávalo více anti vůči těmto videím, ale za to můžou naše české třináctileté krásky, které točí své profesionální postupy líčení a vkládají je na youtube. Lucka má fajnově příjemný hlas, tam kde je, to dotáhla naprosto sama, dokáže zaujmout a není to typická tuctovka. Jo, tohle je střípek důvodů, proč ji sleduju. A navíc se člověk dozví i něco navíc, čemu se vyhnout a občas to není až tak zbytečné, jak se zdá.

Zítra máme Štěpána, na Štěpánskou zábavu se překvapivě nechystám, nějak mně dostal duch Vánoc a nehodlám se zbytečně rozptylovat posloucháním dídžeje, pobíháním mezi stejdžemi, tančením v zakouřené místnosti a tak. Teď jsem to vystínila celkem bledě, ve skutečnosti to tak špatné není, je to popravdě přiměřeně fajn a sranda, jenže na tohle já o Vánocích místo nemám (aspoň ne letos), což mi určitě odpustíte. Místo toho se u nás sejde rodina (takže něco málo kolem 12 lidí), budu mít v domě velmi náročné nevyžité puberťáky, pak lidi kolem dvacítky a ještě nevyžitější čtyřicátníky, kteří jsou pro každou srandu. Takže náročný den, ano. Ale k ránu mně ještě čeká návštěva babičky bytu, abych zalila kytky, které přímo žadoní o lepší péči. Jestli je do dubna neudržím při životě, tak jsem doma mrtvý muž. 

Já vím, že vám už věčnost (dejme tomu, že tři dny) slibuju článek o foťáku, ale zatím k tomu nebyly dobré podmínky, vhodný čas a hlavně (ne)dostatek dobré nálady vlivem počasí (doslova hurikány se nám tady prohánějí). Dneska ho nenapíšu, zítra taky ne, ale v pátek byste se ho dočkat mohli, co vy na to. 


1 komentář:

  1. Přiznám se, že jsem do teď o Lucce ani neslyšela ani nikde nečetla, tak juknu na ty její nápady. :)
    Jinak já měla v plánu být dnes doma, tak jak tomu je každý Vánoční den, jenže mi napsala kamarádka, že se těší, že jdu a hotovo, ani se neptala a já tu teď sedím a přemýšlím .. jít, či nejít. :D
    A co se toho vichru týče, vzala jsem včera večer psa od babičky na procházku a myslela jsem, že mi uletí i s vodítkem. Hrůza. Raději ten sníh! :D

    OdpovědětVymazat