2/09/2014

Sezóna dvacítek začíná!


Zase jsem sem chvíli nepsala, já vím. Nebylo to kvůli škole nebo nedostatku času, ale spíše proto, že mám v hlavě desítky nápadů a nevím, do čeho se pustit dřív - tím pádem jsem se logicky nedostala k ničemu a zůstala jsem na mrtvém bodě. 

Ale zpátky k tématu - včera jsem měla tu možnost být na oslavě narozenin. Sestřenka slavila 20 a její mladší brácha 15. A jelikož to oba oslavili během posledního měsíce, tak se strejda s tetou rozhodli uspořádat společnou oslavu, která se konala právě včera. Další nezapomenutelný večer. Možná si někteří z vás (spíše lidé, kteří sledovali můj dávný blog goodwill) vzpomenou, že dva/tři roky zpátky se konala podobná oslava, o které jsem tam psala, psala jsem teda hlavně o Tomášovi, který byl bavičem večera, a ten se tady ukázal i včera, takže slzy tekly proudem a ze smíchu nám všem naskáčou tuny vrásek, znám své lidi, že ano. 

Ovšem napřed fotky. Jelikož se strejda s rodinou před týdnem vrátili z Alp, tak měl na paměťové kartě ve foťáku místo už jen na pár fotek, tím pádem přenechal focení na nás. Fotek je přes 500, ale dám sem dám jen takovou ochutnávku, aby se neřeklo. 











Takovéhle akce miluju. Většina lidí je nemá moc v lásce, ale já je opravdu zbožňuju, protože s naší rodinou se člověk nenudí. Hlavně s Tomem ne (ten v bílém triku). Všechno bylo celkem normální, to víte - hodně jídla, smíchu, vína. Jenže pak někdo zapnul hudbu, a když se zapne hudba, tak Tomáš, který má energie minimálně za tři lidi... no, není třeba pokračovat, určitě si to sami dokážete představit. On je to z povolání voják, takže se není čemu divit. A ty tři nejmenší děti, které jsou na fotkách, jo.. tak ty jsou jeho. Jak šel večer, tak s každým zatočil, protančil i nejstarší z nejstarších, v přítomnost jeho ženy Moničky a třech děti zahlásil na servírku "slečno, já jsem svobodný mládenec, neuděláte si se mnou fotku?". Jenže to je on, takového ho máme rádi a takový musí zůstat. Je to ten nejzábavnější člověk, jakého znám. Na poslední fotce můžete vidět Miri (oslavenkyni), jejího bojfrenda Jakuba a nakonec Tomáše, který ho tam svádí. Na předposlední fotce stojí Tomáš na židli, no hádejte kdo sedí před ním - ano, jsem to já. Představte si typického striptéra v amerických filmech, jo.. až na to svlékání (i když, i na to došlo) to byl celý on. Jeho taneční kreace opravdu neměly chybu. Jeho nejstarší dcera Julie má čtyři roky, vytáhla mého taťku a strejdu Milana na parket, a když vešel do dveří Tomáš, tak teta na něho "dívej na svojí dceru, jakou má společnost"... tak řekl "no, tak to je moja krev, ale dva chłopi, kapke přegaňo" je to v našem nářečí, jenže v překladu to nezní už tak legračně, tak to přenechám vaší představivosti, hehe. V podstatě to zní legračně jen v mluvené formě Toma. A když se mi nepodařilo udržet se nohy od stolu a Tomáš mě doslova dotáhl na parket a začal se mnou tančit, tak nemám slova, kterými by se to dalo vyjádřit. Ten pocit, když vám dá hlavu do výstřihu a vy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet. Ovšem přišla i chvíle loučení, došel ke mně jako k poslední a řekl "ale nevěstu si beru sebou", tak jsem se nezmohla na víc než poker face a pozdější smích ve stylu zachraňte mě. V naší rodině je zvykem, že se jak při vítání, tak i při loučení líbáme na tváře (na každou stranu jednou), u Tomáše to je ale tak, že rozdává polibky jen na pusu. Já se opravdu bála co přijde, dodal něco ve stylu "loučení jak v americkém filmu", jednu ruku mi dal zezadu na hlavu a já jen umírala, při čemž následovaly výbuchy smíchu, protože se pomalu, ale opravdu pomaaalu přibližoval k mojí tváři, nakonec se zastavil asi dva/tři centimetry před ní, a pak mi teda dal tu pusu. Brácha to dokonce natáčel, protože to bylo před zraky celé rodiny a ti se krom smíchu zmohli na to, aby mu řekli, ať to točí. Já si už vyloženě v duši tesala náhrobní kámen. A vážení, to video má skoro dvě minuty. Takže odteď následuje psychická ujma, doživotní trauma a nejméně tři-metrový odstup od Toma po celý život. 

A tolik  by bylo asi k včerejší oslavě. Tak jako před dvěma lety jsem věnovala takřka celý článek historce o Tomovi, ale ono se jinak ani dělat nedá. Je to strejda mé sestřenky, takže s ním rodina nejsme, ale máme tak dobré vztahy, že jako by se stalo. Měli jsme tu možnost poprvé poznat Mirinčiného kluka, který byl z počátku strašně tichý, ale pak se ukázalo, že je hrozně fajn. Tak uvidíme. :-)

Mějte se famfárově, užívejte zbytek neděle a prožijte začátek týdne v klidu, čau čau! 




8 komentářů:

  1. A já se vsadím, že i když má děti, je to strejda atd., že se ti líbí!! :D
    V jeho společnosti bych asi chcípla, takoví lidi jsou nejlepší a bez nich by byl život nuda. :)
    Jinak voják z povolání ... brr, nedokážu si představit žít s někým, kdo mi pořád někam mizí.
    A ta poslední fotka je bezkonkurenční. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, že nejsme rodina. Ani ne že by se mi líbil (zvlášť, když je menší než já:D), ale miluju jeho charakter a humor! :D Nemluvě o tom, že je jediný svého druhu (z těch koho znám), což má u mě celkem velké plus. :D

      Vymazat
  2. Dřív jsem rodinné oslavy moc v lásce neměla (jako asi většina lidí), ale poslední dobu jim začínám přicházet na chuť a dokonce se i těšit, ale věty typu jestli už někoho mám a jak jsem na vdávání by si mohli odpustit.
    A abych nezapomněla fotky jsou moc pěkné...

    OdpovědětVymazat
  3. no dobre, chápem, každého individualita, ale nenájdem v sebe kúsok pochopenia pre obľubu týchto akcií. ujo je možno srandista, ale asi ani to by mi nestačilo. ale bod pre teba, že ti to vyhovuje, pretože oslavy sa v rodine dejú na môj vkus až pričasto... :D

    OdpovědětVymazat