12/28/2014

me, myself and my opinion

Zdravím krásky,

další článek jste čekaly nejdříve za měsíc, já vím, ale jsem plná překvapení, tak proč toho nevyužít. Nechci dělat zvlášť článek, kde rekapituluji letošní rok svýma očima, jelikož to dokážu shrnout v jedné větě. Začátek roku lepší, než jsem si mohla přát - příchod první krize - dostávání se zpátky na vrchol dobrých vyhlídek - druhá krize - poslední týdny roku zlatý průměr. Nejhorší a nejlepší rok doposud, což bych o předchozím říct nemohla, každopádně stejně jako většina z nás věřím v budoucí dvatisícepatnáctku jako přelomovou a vkládám v ní obrovské naděje.

Dnešní článek věnuju mně (hahahahaha). 
Ne, myslím to vážně. 

Změnila jsem se z mého úhlu pohledu víc než obvykle, alespoň si to troufám říct. Mám potřebu si sepsat pár pamětí, abych se sem za pár let mohla vracet, porovnávat současnost s minulostí, smát se a tak. Bylo by směšné psát to jinam a tady se to navíc neztratí.

Neskutečně by mě zajímalo, jaké o mně máme představy, protože já mám o autorech blogů většinou (překvapivě) dost pestré představy. Už bych se do toho mohla taky pustit...

Nevím jak vy, ale já se jmenuju Tereza... nedávno jsem zjistila, že těsně před porodem se táta sám od sebe rozhodl, že budu Ester, a tak to přepsal, aniž by to oznámil mamce (ta se pak naštvala, protože byli domluvení na mém nynějším), a tak to přepsali na Terezku, kterou jsem doteď.  and that's the story how I got my name... Nejoblíbenějších barev mám více, prvním pět seti miliónům příčkám vládne jednoznačně bílá, pak se najde minimální místo pro nefritovou, která nahradila tyrkysovou, dále jsem si poprvé po sedmnácti letech oblíbila pastelovou růžovou, což je celkem novinka, náš vztah netrvá ani týden. Ale nesmím zapomenout na hořčicovou, která nejsilněji konkuruje bílé především ve formě pohovky a kabátů.

To bude k nudnému úvodu nejspíš vše, a nebo taky ne... Je mi sedmnáct a pomalu se to táhne k osmnáctce. Všichni o mně vědí, že jsem se už v páté třídě rozhodla o tom, že chci studovat architekturu nebo design, předtím bylo mé poslání stát se právničkou, ale nějak se mi ten tátův nápad nelíbil, a tak jsem přesídlila k architektuře. V osmé třídě (prvák na gymplu) jsem si vybrala tu mou vysněnou fakultu architektury na ČVUT v Praze. Budu první z rodiny, kdo nebude studovat v Brně, takže si nejspíš pořídím triko s vtipným sloganem, kterým budu provokovat ty moje hrdličky. Do té doby bych se prozatím mohla postarat o to, abych se tam alespoň dostala. Vím, že budu cestovat. Jsem ten typ, co lituje lidi, kteří se rozhodnou žít celý život na jednom místě, ale na druhou stranu je to jejich rozhodnutí, takže jim do toho kecat nebudu. Moje rodina má cestování nejspíš v krvi, tátův brácha žije v Kalifornii, tátova sestřenka žila ještě loni v Miami, ale na jaře se přestěhovala do Norska, dědova přítelkyně je z Vancouveru, mámino dvojče šlo v sedmnácti studovat na sever Polska a i když se po sedmnácti letech vrátila, tak pro mě vždycky bude spojená právě s ním. Zároveň všichni milujeme cestování... a víno, ale to až příště. Přiznávám, že na to cestování má nejspíš vliv nespokojenost s vlastní zemí, ale to není zrovna téma, do kterého bych se chtěla pouštět.

Dneska jsem se smířila s tím, že nejsem knihomol, ale to neznamená, že dávám přednost filmům. Jednoduše to mé aktuální já nebaví. Přiznávám, že sleduju pár seriálů, ale to taky není zrovna výhra, protože to nestíhám. Vyžívám se v nicnedělání a věčně nemám na nic čas, takže mě chcete někdy obdarovat, kupte mi tuhle knihu - seberealizační knihy jsou tak nějak jediný typ knih, který mě zajímá, což jsem zapomněla zmínit. Dále miluju fotografování, takže i knihy o focení jsou dobrý nápad... a ne... vůbec nenaznačuju, že máte stále možnost koupit mi dárek (:-D). Teď mě napadá, že bych si mohla vytvořit wishlist, nikdy jsem nebyla typ wishlisťáka, ale kdo říká, že je budu dělat pořád, že. 

I když je tenhle typ článků v podstatě nic v mnoha slovech, tak se počítá. A já zároveň slibuju, ne že budu psát články, ale že jsem je už začala psát (já vs. prokrastinace 1:0). Mějte se fajn a užívejte poslední dny roku! 


Žádné komentáře:

Okomentovat