5/02/2015

hutnik/15


Každoročně se u nás na přelomu dubna a května koná Hutník, dříve bývaly mým magnetem kolotoče, letos jsme ale hned po příchodu s Aničkou došly k závěru, že si raději koupíme nové boty, než abychom utratily několik stovek za pár minut zábavy. 

Otočily jsme se tedy na patě a zakotvily v čajovně, celý podnik jsme měly jen pro sebe až do doby, než se skupina čtrnáctiletých pubošů v čele se spolužákovým mladším bratrem rozhodla, že nám obohatí životy svou přítomností. A jak je tomu už zvykem, měli nadměrné nutkání obeznámit svět, že došli do styku s alkoholem, pogratulovali jsme jim tím způsobem, že jsme zvedli kotvy a usadili se o pár podniků dál, v jistém baru Destiny. 



Říct si o koktejl, jehož jedna z ingrediencí vám není známa, se může později zdát jako léčba šokem. A toto je příběh, jak jsme poznaly Dream of Jamaica. Na druhou stranu byl magický, z počátku to byl nepřítel, v polovině se tvářil přátelsky a ke konci na vás opět zaútočil. Dohodly jsme se, že si ho tam dáme letos pokaždé, když tam zavítáme. Hádám, že tamější návštěvy letos tedy vynecháme.

Kolem osmé se ukázalo, že by bylo milé vzít někoho do party, domluvili jsme si tedy opět sraz u ohniska zábavy, což se nakonec po hromadě zpoždění a zklamání ukázalo spíše jako chyba. 

Nakonec jsme si přece jen vyhodily z kopýtka, pohled na podsvícené kolotoče nás dovedl k jednomu z nich... no a znáte to, wild, young and free. Potkaly jsme pár gympláků a coby jedna velká rodina jsme si dali druhou rundu.

"Kolik lístků?"
"Pro jedenáct lidí"

Ukázalo se, že čas není milosrdný, a tak jsme se vydali na parket zdejší hvězdy coby DJ Romana Grygara, ten člověk je živým důkazem toho, že není radno zahrávat si s časem, protože se v něm můžete ztratit a může se stát, že zapomenete třeba odejít do důchodu.

Když utratíte poslední grejcar, vybije se vám mobil a ujede poslední spoj, bylo by milé zahájit plán b, plán b ovšem nebyl jaksi sepsán. Následovalo tedy pár minut stresového vypětí, jak už mám zvykem, pak se vše ale otočilo opět směrem k pódiu a pokračovalo se, protože kdo by měl to srdce opustit Grygara. Po přibližně dvou hodinách mé oko modravé zahlédlo Gábinku, která bydlí kousek ode mě... a vzhledem k tomu, že měla odvoz, měla jsem vyhráno. Co bych já bez improvizace a spontánnosti vůbec zvládla, vždyť si na nich zakládám jako málokdo. 



3 komentáře:

  1. síce len dve, ale super fotky! a celkovo super článok :)
    ľúbezná

    OdpovědětVymazat
  2. Půlku věcí sice vůbec nechytám, ale článek je super, docela jsem se pobavila :)) Koktejl vypadá krásně, dala bych si, já tu mám "jen" Cinzano :)

    Zrzavá katastrofa

    OdpovědětVymazat
  3. Wau, to musela byť super noc. Vtedy sa fakt ľahko zabúda na čas :D Snáď bude nabudúce viac fotiek, lebo tieto sú fakt vydarené :)
    GlitterCircus

    OdpovědětVymazat