5/08/2015

Wien 2015

Ve středečních ranních hodinách jsme se vydali na exkurzi do Vídně a hned prvním místem, které jsme navštívili, byl zámek Schönbrunn. Během hodiny jsme prošli všech čtyřicet přístupných pokojů pro veřejnost, mě osobně by však více zaujaly některé z těch šestnácti set pokojů, kam běžně lidé nemohou. Fotky z prohlídky jaksi nevlastním, protože zde bylo focení zakázáno. Hned na to jsme se však odebrali do zahrad onoho zámku, kde jsme byli svědky předfestivalových příprav. Kdo chtěl, vyšel i na pahorek, zapózoval skupince Němců na selfie, cvakl si Schönbrunn z dálky a šel dál. Sestup dolů před vchod zámku nám odtama trval více jak deset minut, což rozhodně nebyla doba, kterou bychom odhadli, a tak si Piotr a Tomek, naši všemi zbožňováni řidiči, počkali. 










Dále nás cesty zavedly ke Kunsthistorisches Museum (uměleckohistorickému muzeu). Osobně se mi několikanásobně více líbil interiér muzea, připadal mi vznešenější. Nejspíš to bude těmi sochami z egyptských a řeckých mytologií, rozsáhlejšími freskami, tvarem stropu, kdo ví... každopádně na mě muzeum udělalo mnohem větší dojem než Schönbrunn, ale i přesto se mi dvouhodina strávena zde jevila jako nekonečná. V půl patře se nacházely sochy a sošky bohů, dózy, papyrusy a další egyptské, řecké a italské pamětihodnosti. Zato v prvním patře mohl člověk shlédnout onu nekonečnou smršť obrazů, které vypadaly s prominutím všechny stejně. Trochu se o umění zajímám, člověk se tomu přece jen nevyhne, když se kreslení věnuje a obrazy mě přece jen baví, ale očividně si neoblíbím zobrazení ukřižování stokrát jinak, všelijaké abstrakce, které ve mně nevyvolají ani sebemenší emoci a portréty osob, které vypadaly, jako by už v době, kdy je malíř ztvárnil, nežily. Smířila jsem se tedy s tím, že i když se to nelíbí mi, najdou se lidé, kterým se to líbit bude a místo kritiky jsem se zaměřila na interiér, díky kterému jsem měla pocit, že jsem se ocitla v nebi. 














Poté jsme prošli pár parků, cvakli pár soch, navštívili katedrálu sv. Štěpána, uviděli Forever 21... a tady to vše začalo. Následovala tyranie, chtěli jsme osobní volno, protože byly čtyři odpoledne a my neměli ani prostor zajít si na oběd. Hned po zhlédnutí Mozartova domu jsme se vypravili na main straße, kde jsme si dali rozchod, zavítali do onoho nebe, pak se šli najíst do Mc'u, což znamenalo osudné shledání se Slovenkou za kasou. Po pár tortilách a doušcích koly jsme se vydali do Douglasu, odkud jsme si všechny odnesly suchý šampón Batiste, který se v pozdějších hodinách ukázal jako zázrak, nasledoval jásot. Po osobním volnu jsme sebrali poslední síly a namířili si to opět k Tomkovi a Piotrovi, kteří nás v devět večer přivezli do Vranova na Dyjí, kde jsme se uvelebili a přečkali noc v nádherném penzionu Gaudeo. 

Druhý den jsme se vypravili do ulic Znojma, o tom ale více až v příštím článku.


1 komentář:

  1. moc pěkné fotky :)
    PS: U mě na blogu právě probíhá GIVEAWAY, tak budu ráda, když se zapojíš:)
    www.lovies47.cz

    OdpovědětVymazat